Generátor zisku

Proč si přejeme a preferujeme společnost postavenou na jiném než kapitalistickém základě? Jednoduše jde o přesvědčení, že svět ovládaný finančními toky a neustálou honbou za co nejvyššími příjmy a co největším profitem vede lidskou civilizaci akorát do záhuby. Lidé se pachtí ve světě neurvalého materialismu za vidinou lepšího života a nemyslí na to, že daný produkt vyrobil někdo, kdo si za svou mzdu sotva koupí chléb. Je většině lhostejné, že jsou v honbě za ziskem vypuštěny do přírody tisíce tun plastů a jiných škodlivin. Jsou našemu současnému systému naprosto ukradené trendy vedoucí k likvidaci životního prostředí. Pouze tvorba zisku a touha po dalších zdrojích levných sil a surovinách vytvářejí napětí, politickou destabilizaci a války. Mamon a bohatství ovládají svět a dokonce lidskou mysl natolik, že se považuje za normální učit děti žádat od života co nejvíce jen proto, aby se formovaly další generace produkující nějaký pozitivní ekonomický ukazatel. Jedinec je dnes degradován na jakýsi stroj. Uč se, člověče, uč se žít dle pravidel a povzbuď svou touhu po zboží. Pracuj co nejvíce, vydělávej co nejvíce. Nakupuj co nejvíce a co nejdéle. Buď zdráv a plať za léky co nejvíce. Získej víc. Najdi si i druhou práci. Podílej se na tvorbě zisku. Investuj. Žij naplno. Všímej si novinek a plň svůj nákupní košík. Vezmi si úvěr a plať. Získej hypotéku a plať. Kup co nejlepší auto. Užij si tu nejlepší dovolenou, a klidně na splátky. Své děti voď do nákupních center a pouštěj jim reklamy. Je přece jedno, že někde lidé trpí – jsou daleko. Prales jihoamerických domorodců přece nepotřebuješ, jen tamní dřevo a zlato. Nevadí, že je vzduch ve městech nedýchatelný. Nevadí, že soused mrzne, protože mu exekutor zablokoval účty. Zkrátka, kapitalismus vytváří z lidí generátory zisku lačné po úplně všem a ti se tak stávají horšími než šelmy. I ty loví jen tehdy, když mají hlad. Lidé v kapitalismu ne. Chtějí stále víc a stále víc se tak prohlubují rozdíly mezi nimi. Je více dolarů na účtech miliardářů a zároveň více těch, kteří žijí v nuzných příbytcích a to na všech kontinentech. Naprostý nesoulad a nepoměr. K tomu bezohlednost a nezájem všechny problémy urovnat. Přitom všechno má svá řešení. Stačí vzít rozum do hrsti. Stačí přestat naslouchat lhářům a podvodníkům i falešným prorokům. Stačí se zamyslet a poznat skutečnou podstatu problémů světa. Pokusme se o to a nevěřme slepě těm, kteří vidí smysl života jen v růstu kapitálu. Lidstvo potřebuje humanizaci ekonomiky a řád, který v souladu s demokratickými principy dokáže vnést do života lidí tolik potřebné jistoty. Pouze tak přežije lidská civilizace a naše modrá planeta. Lidé, kteří nevykřikují jen prázdná hesla jsou si vědomi toho, že komunismus je jedinou nadějí pro planetu Zemi. Samozřejmě bez mocnářství a činů proti lidskosti. Donekonečna totiž planetu drancovat nelze. Lidé po celém světě se budou rvát za svoji svobodu a nebudou ochotni splácet to, čím se neprovinili. Už teď nechtějí financovat krize, které způsobuje nenažranost a neschopnost světových politických špiček postavit se zmaru. Neschopnost pohlédnout pravdě do očí přitom není jen doménou politiků. Pravdu není možné zničit, navždy umlčet, vyhnat. Ta stále se dere na povrch a vstává z popela stejně jako bájný Fénix. Stejně, jako myšlenka, jejíž podstatou je lidskost a spravedlnost. Civilizace jde kupředu, a kam oko pohlédne, vše řídí počítače. Jaké požadavky na svou životní úroveň mají majitelé robotů a automatických výrobních linek? Co nejvyšší, samozřejmě. I kolektivní správa může být spjata s moderními technologiemi, jen s tím rozdílem, že nenechá vykořisťovat nejen člověka člověkem, ale ani člověka strojem. Naopak. Robot musí být ekonomickým přínosem pro celé společenství. Kybernetika má především ulehčit práci člověku, zmírnit jeho zátěž. Odebrat fyzickou námahu. Stroje však v kapitalismu produkují takové množství výrobků, které trh musí prodat lidem, kteří práci a peníze mají. Opět tak dochází k vytvoření závislostí a vzájemnému působení. Tlak na prodej je natolik enormní, že musí do hry vstoupit režim úvěrů, půjček ruku v ruce s reklamou a propagací. Tím je zajištěn odbyt a finanční příjem v dalších odvětvích lidské činnosti. Jestliže však nedochází ke zvyšování produkce, nastává krize. Tržním mechanismům nestačí rostoucí křivka populace. Pro kapitalismus jsou lidé s nižším vzděláním, produktivitou a kupní silou zajímaví jen tehdy, je-li takových lidí dost. Systém nemusí produkovat kvalitní a drahé zboží. Levné výrobky s krátkou dobou životnosti udržují veškerý pohyb kapitálu v pohybu. Trpí tím však planeta a životní prostředí. Opět narůstá potřeba nových zdrojů a levných pracovních sil. Tento začarovaný kruh může přerušit jen přechod k jiné hospodářské soustavě. Je nutné srovnat podmínky pro život všech lidí na Zemi a podniknout kroky, které opravdový trvale udržitelný rozvoj uvedou do praxe. Jakákoliv jiná cesta je pouhým projevem sobectví a neochoty změnit postoj vůči těm, kteří i přes svou pracovitost strádají obklopeni chudobou a neustálým strachem z budoucnosti. Vždyť člověk zavalený dluhy, hypotékou, žijící ve stresu a obavách, člověk, který musí spoléhat na vývoj obchodu, indexy trhu s akciemi a turbulence v oblasti mezinárodního napětí, ten šťastný nikdy nebude. Obzvláště ne tehdy, pokud je součástí trhu práce podobně, jako „zboží“ v otrokářské společnosti. Ano, jistá podobnost tu je. Systém preferuje pouze odolné, zdravé a loajální jedince a ti se dál pachtí ve světě neurvalého materialismu za svým snem koupit si nějakou „velice potřebnou“ a nejlépe plastovou náhražku štěstí. Žijeme v řetězech a každého, kdo by snad chtěl pouta rozbít, odhodit, toho současný režim naprosto zničí a všechny pokusy o globální změny zastaví výsměch i zbroj. Jestliže chceme dosáhnout jiných poměrů, musíme se o to pokusit všichni, pokojně a demokratickou cestou.

Sdílení: