Kdo židli má, bydlí …

„Ke stolu židli, kdo židli má bydlí. Každý kdo bydlí má starostí půl.“ Tak začíná známá píseň z konce padesátých let minulého století. V těch časech začínala také rozsáhlá výstavba bytového fondu naší republiky. V letech 1946 – 1960 bylo postaveno 360 tisíc bytů. v průměru 24 000 jednotek za rok. Jednalo se o byty státní, rodinné domy, ale i byty družstevní a podnikové. V letech šedesátých roční průměr činí více než 52 tisíc dokončených bytů. Od roku 1970 do konce desetiletí vzniklo dalších 82 000 bytů a tempo výstavby bylo obdobné i v poslední fázi socialistické výstavby. Podstatným rozdílem je, že byty byly většinou v majetku státu, nebo podniků a lidé dostávali pouze nájemní dekrety. To je právě ten segment, který dnes zásadně chybí. Chybí dostupné státní byty s regulovaným nájmem. V ČSSR mohla rodina bydlet za šestinu průměrné mzdy a to včetně energií. Ne, nemusíme se ohlížet do minulosti a stále připomínat úspěchy výstavby v socialistickém Československu. Není nutné opakovat, jak výhodné byly půjčky a dotace nejen v oblasti bydlení. Na druhou stranu bychom si měli uvědomit, že to jsou právě ty panelové domy, postavené z peněz nás všech, z peněz státem dotovaných bytových družstev a také podniků, které v tehdejší ekonomice představovaly především hodnotu poctivé práce. Jsou to ty stejné bytové domy, které dnes majitelé prodávají za obrovské peníze. V celé věci figuruje ještě další položka a tou je kompletní infrastruktura. Okénko do minulosti můžeme uzavřít poznámkou nejen o stavbách bytů, ale i všech energetických sítí, silnic a chodníků, hřišť, stadionů, domů obchodů a služeb, nemocnic a zdravotních středisek, základních škol, školek a jeslí, učňovských center, gymnázií i škol vysokých včetně kolejí a internátů. Stavěla se kina, budovaly obecní a kulturní domy, hotely, lázně, rekreační střediska, provozní prostory a terminály osobní i nákladní přepravy a mnoho dalších staveb. Stavěla se celá nová města. Investice probíhaly průběžně s dotacemi veškeré lidské činnosti, dotacemi, které umožnily lidem i z relativně nízkých mezd slušně žít. Dnes musí všichni platit měsíčně víc než půlku platu za pronájem, nebo za hypotéku. Kdo na to nemá, pobírá sociální dávky, a bydlení je tak částečně hrazeno z fondů a daní nás všech. Vždyť v naší zemi více než dvě stě tisíc rodin pobírá příspěvek na bydlení a asi tři čtvrtiny z nich na úhradu nájemného. Bylo by určitě lepší, kdyby místo sociálního systému, který de facto odvádí finance do privátní sféry, stát financoval výstavbu nových bytových domů v majetku státu. Krom zajištění poptávky by tak byl vytvořen tlak ve prospěch dostupnosti bydlení obecně a navíc by státní i soukromé stavební společnosti konečně dosáhly uspokojivých výsledků. Samozřejmě, že se byty staví i dnes, ale o dostupné bydlení se rozhodně nejedná. Dosáhnout na nový rodinný dům, nebo byt znamená investici několika milionů korun a to zejména pro mladé lidi a rodiny není zrovna jednoduché. Jestliže člověk dosáhne bonity a banka schválí hypotéku, pak je cesta otevřená, jenomže vzhledem k výši výdělků velkému množství lidí systém tuto možnost zapovídá. Podobná situace je v případě pronájmu. Měsíční náklady se v podstatě rovnají platbám hypoték a to i v lokalitách, které nejsou tak žádané. Srovnání se nelze vyhnout, ale časy budování republiky jsou už zkrátka pryč. Musíme vycházet ze současných parametrů a možností. Je opravdu nemožné uspokojit poptávku po dostupném bydlení, nebo jen chybí politická vůle? Když otěže převezme stát a ustane preference privátní sféry, pokud vznikne skutečné konkurenční prostředí a společenské klima kapitalismu nahradí potřeba uchopit zásadní otázky kolektivně, dospějeme nakonec k efektivnímu řešení. Paralelní působení ekonomických sil pomůže mnoha subjektům. Pozitivní transformace nastartuje nejen výkon soukromé sféry, ale i silný státní sektor, který výstavbou a investicemi umožní lidem najít nejen nové pracovní příležitosti, ale hlavně důstojné bydlení bez velké zátěže a nutnosti zadlužit se na celá desetiletí. Život v neustálém stresu nic dobrého nepřináší a strach o střechu nad hlavou je doslova utrpením, které dnes prožívají miliony lidí.

Sdílení: