Kormidlo dějin

Na tomto místě nebudeme strašit lidi rozborem ekonomických parametrů. Přesto stojí za zamyšlení, v jaké situaci vlastně jsme. Je neděle, 3. října 2021. Svět se zmítá v poutech viru zatím neznámého původu. Společnost je rozdělena na obhájce drakonických opatření včetně nutnosti vakcinace a pak ty, kteří nevěří statistikám, očkovacím látkám a prohlášení vlád. Spousty firem a provozů zkrachovalo, jiné zas marně hledají pracovní síly. Nedostatek zdrojů, surovin, součástek a paliv sužuje celý svět. Roste inflace. Zvyšují se ceny snad úplně všeho, v některých případech o stovky procent. Kolabuje doprava a logistika na celé planetě. Ekologické aktivity brání znovuotevření uhelných dolů a regiony, které nesvazují přísné normy nezvládají uspokojit poptávku. Chybí všechno všem. Je nedostatek dřeva, kovů, plastů, plynu a energií. Dodavatelské řetězce a dohody přestávají fungovat. Dalo by se říci, že vše míří ke kolapsu světového trhu a pohybu zboží. Zanedlouho zareagují burzy. Na za vše ale může Covid. Pandemie spíše jen urychlila nevyhnutelné a následky politických rozhodnutí. V kapitalismu neexistuje stagnace. Růst vždy nahrazuje pád a křivka je tentokrát značně strmá. Systém má i záchranné lano, samozřejmě. Napumpovat do rozpočtů miliardy dolarů a eur není žádný problém. Tím však vzniká vakuum, které může zaplnit pouze závazek všechny vynaložené prostředky uhradit, což se projeví výší zadlužení a snížením životní úrovně obyvatelstva. Celou situaci nejhůře ponesou samozřejmě ti, kteří již dnes mají sotva na jídlo. Ti, kteří mají i dva či tři pracovní úvazky proto, aby zvládli splácet střechu nad hlavou. Krize nejvíce postihuje seniory a samozřejmě děti. Křehká střední třída propadá. Rozdíly v příjmech narůstají. Lidé doslova hladoví už teď. V současné době je v Evropské unii ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením přibližně 20 milionů dětí. V USA téměř 40 milionů lidí žije v chudobě a počet dětí s nedostatkem jídla přesahuje 15 milionů. Bohužel i v České republice lidé prosí o jídlo a některé děti musí pracovat, aby pomohly rodičům získat prostředky pro život. Snad není ani nutné uvádět, jak jsou na tom občané méně rozvinutých zemí. Zkrátka globálně nefunguje správně téměř nic. Dochází materiály, komponenty, papír, pohonné hmoty, a v některých zemích se začíná projevovat i nedostatek potravin. Jak dlouho potrvá, než lidem dojde i trpělivost? Nepokoje mohou celou situaci ještě zkomplikovat, ale půjde-li vše takto dál, jsou nevyhnutelné. Lidé už cítí, že systém hospodářství naší civilizace není správně nastaven. Chtějí a požadují změnu. Čas letí. I tentokrát se snad podaří zažehnat krizi. Přijdou však další turbulence, pády a katastrofy. Utrpění prohlubuje každá vlastnost kapitalismu, na jakou si člověk vzpomene. Přesto existuje naděje. Ano, je možné vše napravit. Je možné vše posunout dál a udělat skutečný evoluční skok. Stačí, když potáhneme za jeden provaz. Stačí vzít rozum do hrsti a přijmout vizi kolektivní správy demokratické společnosti. Vizi, která staví lidskou práci na novou úroveň. Je třeba přijmout fakt, že všichni lidé na Zemi mají stejné základní potřeby a ty musí být bezezbytku naplněny. Je nutné demokratickou cestou vytvořit takové politické klima, které umožní provést nejen audit veřejných financí v jednotlivých zemích, ale také v rámci unií. Je naprosto zásadní ukončení všech válek a sporů. Musíme začít stavět novou globální strukturu v níž každý národ bude mít své zastupitele ve spravedlivém počtu. Strukturu, která prostřednictvím skutečných odborníků ve všech odvětvích lidské činnosti přinese pozitivní výsledky. Není tak těžké usednout ke kulatému stolu. Není tak složité uvolnit napětí mezinárodních vztahů. I lidská práva je možné vybojovat cestou pokoje a míru. Izolace totiž nikomu nic dobrého nepřináší. Naivitu ponechme stranou. Existují procesy, které uvolní mezinárodní napětí. Všechno je o vůli a tady je žádoucí energie všech lidí této planety. Možná je to paradox. Jednou se totiž kdosi zeptá, kdo vlastně navrhoval onu cestu přátelství, míru a spolupráce? Kdo chtěl vytvořit skutečně demokratickou a kolektivní správu společnosti? Kdo žádal důstojnou životní úroveň, mír a bezpečí pro všechny lidi na světě? Kdo neustále připomínal všechna příkoří minulosti včetně rasismu, nacismu i stalinismu? Kdo volal po restrukturalizaci ekonomické soustavy a skutečně udržitelném růstu v zájmu zachování zdraví a života na planetě Zemi? Byli to lidé, kteří šli cestou pokory. Lidé, kteří zásadně odmítli jakékoliv dělení lidí do vrstev, kast a tříd. Čeká nás dlouhá cesta. Nové ideje jsou někde za obzorem a mimo pozornost všech, ale člověk jako druh už otvírá oči. Už se probouzí. Jak dlouho ještě bude trvat světové elitě a politikům, než to pochopí? Je těžké ztratit vliv, peníze a moc. Není jednoduché přiznat, že dnešní systém je už přežitý a nefunkční. Je však možné přehodit výhybku na tu správnou kolej. Je možné konečně začít dělat politiku pro lidi! Prostě pojďme konečně něco dělat, dokud je čas. Zachraňme svět! Jakkoliv to zní nadneseně, přesto jsou změny nutností. Pro nás samotné, pro děti, pro budoucnost lidstva. Kdepak masové projevy, stávky a demonstrace. To nefunguje. Už vůbec ne násilí. Jen konkrétní regionální a globální kroky podpořené většinou mohou mít ten správný a důležitý efekt. Jsou to právě volby, které rozhodnou, zda vůbec dokážeme otočit kormidlem.

Sdílení: