Mladí lidé

Jak správně pochopit snahy o dosažení společenských změn v prostředí tak nepřátelském vůči všemu, co má něco společného s demokratickým socialismem a humánním komunismem? Zejména mladí lidé mohou být přinejmenším zmateni tím, že i v západní Evropě existují strany, které se hlásí k výrazně levicovým projektům. Nedávno zvítězila strana KPÖ ve štýrskem Grazu, druhém největším městě Rakouska. Dá se vůbec pochopit, že komunální volby vyhráli komunisté v tak vyspělé zemi? Jak se má mládež orientovat v zákulisí evropské politiky vzhledem k existenci Evropské levice, tedy strany, která sjednocuje levé spektrum názorů? Obecně jsou lidé málo informováni. Často vůbec netuší, že i v Německu, Belgii, ve Francii, Španělsku, Finsku a dalších zemích působí organizace, které mají ve znaku třešně, srpy, kladiva a rudé hvězdy. Přitom nejde o bezvýznamná uskupení. Média se jim však příliš nevěnují, tedy zejména u nás. Mladé rodiny, občané do třiceti let, studenti, lidé na prahu života – ti všichni, obklopeni neustálou informační masáží, působením antikomunistických proudů a nenávistí těch, kterým režim minulého století ublížil, nemají žádnou motivaci k tomu, aby otevřeli stránky s programem zmíněných stran a hnutí. V prostředí bývalých sovětských satelitů je to samozřejmě i pochopitelné. Jenomže svět se stále točí a vše má svůj vývoj. Touha po spravedlivém společenství, historické zkušenosti i pochopení všech ekonomických a enviromentálních souvislostí neustále člověka přivádí k idejím, které obsahují rovnost, sounáležitost, kolektivní zodpovědnost, a další fragmenty komunismu. Vždy někdo zdvihne obočí a varovný prst s připomenutím, že tuto cestu už lidstvo zná a byla k mnohým krutá. Pod vedením stalinistických sil skutečně byla. Svět však postupně zjišťuje, že totalitní režimy nejen v Evropě, neměly mnoho společného s pravým významem slova komunismus a moderní levicové iniciativy dnes již nejsou zaměřené na omezování lidských práv a v žádném případě nechtějí dosáhnout svých cílů nezákonnou cestou. Kolektivní správy je možné dosáhnout zákonnými prostředky. Jistým příkladem může být referendum za vyvlastnění bytů velkých pronajímatelů, které má zmírnit krizi bydlení v Berlíně. Tam občané 56,4 procenty hlasů jasně a demokraticky rozhodli, jak vyřešit krizi v oblasti bydlení. Dokonce samotné pojmy a významy vykazují jasné znaky, že cílů levice je možné nejen dosáhnout, ale svobodně i žít v systému, který je schopen kapitalismus zcela nahradit. Cílem socialismu je rovnováha ideálů rovnosti, spravedlnosti a mezilidské solidarity. Cestou reforem a změn struktury hospodářství tak má být dosaženo takového společenského stupně vývoje, který všem potřebným, snaživým a pracujícím zajistí dostatečnou životní úroveň. Společnost 21. století už začíná chápat, že tyto reformy nemusí a nesmí provázet jakýkoliv útlak, přitom jsou realizovatelné a vedou ke skutečné svobodě a udržitelnému rozvoji. Je pouze otázkou času, kdy právě mladí lidé prohlédnou lži kapitalismu. Jejich mysl je otevřená a dává světu naději.

Sdílení: