Pravda je stín

Prožijí komunisté obrození? Stačí tak málo. Komunistické strany existují také v západní Evropě i USA, a vůbec nejsou bez významu. Minulost musí zůstat v paměti nejen historiků. Je však třeba lidem říci, že moderní a humánní komunistické hnutí odmítá násilné praktiky, nesvobodu. Naopak hájí skutečnou demokracii a vůli občanů. Obhajuje rozvoj, vzdělanost, ekologii, právo, spravedlnost, solidaritu a rovnost mezi lidmi tak, jak tyto hodnoty deklaruje Listina práv a svobod. Na rozdíl od fašismu a nacismu komunisté nechtějí nikoho likvidovat. Ani dle postavení, ani dle příslušnosti. Na rozdíl od kapitalismu komunisté nechtějí kohokoliv vykořisťovat či komukoliv ničit život. Jsou tu i jiné hodnoty a jednotky i stavy, na které kapitalismus poněkud zapomíná. Lidská důstojnost, zdraví, vzdělávání, psychika, staroba, touhy a přání, omezený čas. Lidský život se v kapitalismu změnil na pouhý výpočet efektivity pracovní síly. Cokoliv brání člověku pracovat je posuzováno jako slabost a únik zisku. I vzdušné zámky a sliby politiků před volbami odplouvají s povolebním vyjednáváním do země snů všech voličů. Zbývá všední den, starosti a především marná snaha o změnu. Jako stroje. Pouhé stroje na peníze. Takový je smysl existence lidí, kteří pracují ve prospěch politických a ekonomických elit. Těmi stroji nejsou jen dělníci. Jsou jimi i živnostníci, podnikatelé, úředníci. Lidé ve stresu, s nedostatkem času, lidé žijící ve strachu z krizí. Krizí, které ničí všechny úspory obyčejných lidí. Jen pamětníci vzpomínají na dobu socialismu. Na dobu, kdy byli také lidé pracovití, skromní, uvolnění, veselejší, pokornější, povětšinou bezstarostní. Co se stalo? Proč ti, kteří žili pod vládou KSČ tvrdí, že se žilo lépe než dnes? Je to jen vzpomínka na mládí a nostalgie? Kdepak. Tehdy nesl státní aparát velký kus zodpovědnosti za životy všech a řídil celý komplex správy společenství. Se všemi chybami a zkažeností jednotlivců. Dnes jsou lidé zodpovědní sami za sebe a nikým nevedeni, nikým neorganizováni vytvářejí společenské klima možná více barevné a různorodé, jenomže křehké a nestabilní. Pevná pouta k vlasti byla protržena. Ze všech koutů se na občany valí reklama a smysl života se hodnotí dle objemu peněz. Tragédie civilizace je bezezbytku naplněna. Z lidí se stali loutky systému. Už se jen čeká, než pamětníci navždy odejdou. Dovolíme ztrátu paměti národů? Dovolíme kapitalismu šířit jen tu jedinou „pravdu“? V současnosti jsme svědky přepisování dějin, učebnic dějepisu, publikování tendenčních textů a mediálních výpadů v neprospěch všeho, co odporuje nebo podkopává sílu současné politiky. Kdokoliv chce vystoupit s jiným názorem, je tak nějak “demokraticky” zesměšněn, umlčen. Prožije komunismus obrození? Stačí otevřít oči a naslouchat – nikoliv dezinformačním zprávám – je třeba hledat pravdu. Jsou komunisté a “komunisté”. Zatímco někteří si na ně hrají, jiní jdou s dobou a poučení minulostí i novými poznatky kráčejí světem. Asi největším problémem při pohledu na minulou éru je závislost vlády na direkci Moskvy. Objektivně vzato, moc jsme si vstupem do NATO a EU nepomohli, a kdyby chtěl někdo změnu systému, pak by možná přijela “bratrská pomoc” tentokrát ze západu. Musíme vzít na zřetel, že v dnešní době není možné hrát druhé housle a proto je žádoucí a prioritní zahájení dialogu napříč celým světem o možnostech vzniku kolektivní a demokratické správy společnosti. Jinak totiž změn dosáhnout nelze. Pouze cestou poklidnou je možné dospět ke stavu rovnováhy, kdy nedostatky socialismu 20. století a následný návrat ke kapitalismu zahalený do líbivých slov o liberální demokracii národy pochopí a lidstvo překlene. Komunismus není zlo, pokud je skutečně budován poctivě a s rozumem. V komunismu nedochází k zotročení lidí a důstojnost každého jedince zůstává nedotčena jasnou definicí povinností, práv a svobod. Jenomže dnes stačí, že vystoupí někdo „moudrý“ a prohlásí: Komunismus jsme tu měli!“ – Tento lživý a nepřesný výklad je záměrně podsouván žákům všech stupňů škol, všem lidem v boji předvolebním, každému, kdo by snad pochyboval. Stále žijeme v kapitalistickém zřízení, tedy ve společenství, které sílí pouze s rostoucí životní úrovní preferované menšiny. Lidské právo vlastnictví přitom není nijak omezeno ani ve vrcholném socialismu, a nemusí tomu tak být ani v komunistickém společenství. Právo na majetek může zůstat zachováno. Důležitý je však pohled na správu tohoto majetku a jeho společenský přínos. Komunismus bez totalitní nadvlády je vlastně vrcholem demokracie a v řebříčku hodnot svobody je stavěn nad liberální kapitalismus. To, že lidé často nevidí současnou diktaturu, ještě nedokazuje její absenci. Tak jako bylo chybou socialismu, že opřel svou existenci o moc politické strany, je mylná představa, že dnešní vláda má patent na rozum. Pro parlament to platí také. I ten evropský. Obzvláště pokud v tomto plénu má početnější zastoupení vždy větší územní celek, či stát i národ. Světoví lídři se rádi schovávají za odborná stanoviska, ale základní nedostatky a chyby systému nechávají bez odpovědi. Proto se i nadále ptáme všech vůdců světových institucí. Kdo zaplatí všechny dluhy? Kdo nasytí hladové a ochrání před válkou miliony lidí? Kdo všem lidem na Zemi zajistí střechu nad hlavou, teplo a dostatek vody? Kdo dá práci všem lidem? Kdo konečně globálně zvýší lidem životní úroveň? Kdo stabilizuje světové finance a inflační turbulence? Stále jsou odpovědi v nedohlednu, a dokud bude kapitalismus hrát první housle, nic se nestane. Změna musí proběhnout v každém z nás, protože současný systém se brání. Často i nečestně. Už léta se projevují a objevují hlasy (patrně výsostně demokratické) požadující zákaz komunismu. Proč? Kvůli tomu, že minulý režim ovládala totalitní síla, která měla v názvu slovo “komunistická”? Strana KSČ komunismu nedosáhla a samotný socialismus v pojetí mocenského okruhu SSSR rozhodně nemohl být jakožto diktatura dlouhodobě akceptován lidskou společností. Jakkoliv můžeme pohlížet na historické okolnosti, došlo k rozpadu základních zásad, které by komunisté nikdy opustit neměli. Odcizili se od společnosti. To je třeba přiznat a nekamuflovat realitu minulého století nejen v ČSSR. Základní myšlenkou komunismu není sociální destrukce a hon na opozici! Komunismus je stav, kdy majetek spravuje celá komunita demokratickými prostředky a v tomto kolektivu jsou si všichni lidé rovni v povinnostech, právech i společenském postavení. Jestliže existují jednotlivci, iniciativy, nebo hnutí požadující takový politický systém a chtějí svého cíle (komunismu) dosáhnout demokratickými prostředky, předkládají vizi, kdy budou i nadále platit hodnoty jako svoboda, demokracie a lidská práva v souladu s deklarací OSN, pak není důvod k zákazu takových požadavků, cílů a organizací. Současný politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů. Práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu politického či jiného smýšlení. Komunisté současnosti mají plné právo hájit a prezentovat své myšlenky, pokud se řadí k těm, kteří stalinistickou minulost odsoudili. První znaky komunismu lze najít už v antice i prvobytné pospolitosti lidí. Dokonce mnohé náboženské komunity žily a žijí tímto způsobem. Komunismus je teoretická idea o osvobození člověka od materialismu, idea humanistická, idea o rovnosti, společném vlastnictví či správě zdrojů, o míru mezi lidmi. Ideál, kterého není možné dosáhnout silou! Stejně tak dnes není možné zakazovat lidem představy a sny, zakazovat lidem pokusit se o nastolení jiného systému, než je ten současný. Nikdo nechce nikomu nic brát a diktovat. Nová éra musí přijít zcela spontánně, podpořena dialogem všech oborů lidské činnosti. I v Evropském parlamentu téma žije! Evropská levice sdružuje mnoho subjektů. (K nahlédnutí zde). Ideály nelze direktivně zničit. Dokonce je povinností inteligence veškeré projekty studovat, nezaujatě vyhodnocovat a klasifikovat. Hledání pravdy může přinést překvapivá zjištění. Ne – nelze zakázat myslet jinak. Ze všeho nejdůležitější je samotná pravda ve své absolutní nahotě. Stejně, jako si komunisté uvědomují minulost a všechny události, které dovolily pokřivit jejich ideologii tak, že se stala nástrojem zla, je nutné připustit, že vlastně každý režim nadvlády člověka má své oběti. I ten současný. Moderní levice chce jít úplně jinou cestou a nejde o planý slib. Jsme si vědomi toho, že lidská existence je křehká a jako takovou ji musíme chránit. I nejslabší články společenství musí mít možnost své požadavky navrhnout a prosadit. Ve stínu této pravdy žije i další problematika a tou je užívání samotného pojmu a slova „komunismus“. Mnozí vyčítají, radí, píší, abychom vypustili toto slovo z projektu KSDS. Tak aniž bychom z toho měli rudo před očima, říkáme poklidně a zároveň rozhodně „Ne“. Přejmenování a přepisování je především ústupová strategie. Není v tom politická prozíravost a korektnost, spíše snaha udržet se ve světě, který ovládá kapitalistická moc. Kolektivní správa demokratické společnosti se nebojí užívat termínu komunismus v souvislosti s vizí budoucího uspořádání globálního společenského systému. Proč nazývat jinak něco, co lidstvo doposud nepoznalo? Odstraněním toho slova bychom zničili samotnou podstatu a vlastní přesvědčení. Rozhodli jsme se pevně stát a neohýbat skutečnost jen proto, že si to žádá kapitalistické klima. Kdo chce vnímat humanistické jádro KSDS, ten pochopí. Kdo v tom uvidí jen krutou minulost, nepřesvědčí ho ani jiný název, ani jiná slova. Hájíme pravdu o komunistické myšlence a nehodláme na tom nic měnit. Byla by to zrada nikoliv jen politiky levice, ale samotné demokracie, požadované svobody a plurality. Jak už bylo řečeno: Sympatizujeme s evropskou levicí, která odmítá nedemokratické praktiky, stalinismus a zločiny proti lidskosti, jež byly a jsou v absolutním rozporu s podstatou socialismu a komunismu. Kdo má srdce nalevo – může se k nám přidat …

Sdílení: