Projekt

Celý svět hledá cestu k rovnosti, skutečné svobodě, humanismu, šťastnému společenství a globální jednotě ve prospěch spravedlnosti. Pravda je taková, že existuje systém, který to vše umožňuje. Systém, jenž se v minulosti vyvíjel nesprávným směrem díky absenci demokracie. Přesto jej nelze opomenout ve snaze o takové uspořádání světa, které umožní všem lidem žít v uspokojivých podmínkách a bez vykořisťování člověka člověkem. Východiskem je komunismus. Tedy režim, který nikde nebyl nastolen, a který žádný stát na planetě doposud nepoznal. Komunismus je politická idea požadující společné vlastnictví a odmítající třídní rozdíly mezi lidmi, tedy nic, co by odporovalo zásadám deklarace lidských práv, pokud jsou splněna všechna kritéria demokratické volby občanů. Komunismus, to nejsou tanky v ulicích, ostnaté dráty na hranicích, vykonstruované procesy, fronty na maso, lágry a perzekuce. Diktatura nesmí mít v komunismu místo ani jako pojem, natož nástroj moci. Socialismus sice lidem ukázal i dobré věci, dnes už víme, že se totalitní praktiky zaštiťují lidovým přístupem, avšak často nahrazují demokratickou volbu lidí direktivou elity. V minulosti docházelo k hrůzným činům, přesto nelze režim dělnického hnutí 20.století považovat za režim komunistický. Cesta ke spravedlnosti nesmí znamenat jakýkoliv útlak. S tím souvisí pochopení skutečného významu pojmu. Dnes se za komunistický označuje téměř jakýkoliv levicový směr a to je chyba. Filosofie komunismu neupírá nikomu soukromé vlastnictví. Správa majetku a výrobních prostředků však může být v rukou kolektivu, družstva, nebo společenství. Participace zaměstnanců na výkonu ekonomiky, strategii a zisku z výrobních prostředků je také možností komunizace. Důležitým cílem komunismu je nejen rovnost šancí, ale také rovnost v oblasti životní úrovně obyvatelstva. Za předpokladu, že občan odvádí kus poctivé práce, měl by být také splněn článek 25 všeobecné deklarace lidských práv, kde je uvedeno, že “každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt i zdraví a blahobyt jeho rodiny, počítajíc v to zejména výživu, šatstvo, byt a lékařskou péči, jakož i nezbytná sociální opatření”. Obecná úroveň života je totiž tak vysoká, jak vysoká je životní úroveň nejslabšího článku. V kapitalismu, který známe dnes, je nemožné s nejnižšími příjmy za odvedenou práci dosáhnout naplnění práva již zmíněné deklarace OSN. Lidé pobírající nejnižší mzdy si nemohou dovolit často ani bydlení, případně jsou odkázáni na sociální dávky, které nejen podporují soukromý sektor, ale zbytečně zatěžují veřejné finance. Jednoduše řečeno, soukromý podnikatel by neměl zneužívat sociální systém státu a vyplácet minimální mzdy s vědomím, že stát jeho zaměstnancům finanční prostředky doplní. Komunistická ideologie je plně kompatibilní se všemi základními normami demokracie a dokonce ji povyšuje, neboť lidé ve zdravém politickém prostředí musí mít možnost působit na vedoucí činitele i v průběhu mandátu. Není možné proti současným zastáncům skutečného komunismu uplatnit zákon o protiprávnosti režimu let 1948-1989 v Československu, neboť ideologie komunismu v tomto období nebyla ani zdaleka naplněna, jak už bylo uvedeno výše. Nepodporujeme hnutí potlačující lidská práva. Cesta ke komunismu může mít mnoho podob a poučeni historií nejen států střední Evropy musíme dbát na to, aby veškerá práva občanů byla zachována i po dosažení komunistického společenství. Možné to je za předpokladu, že bude zachována svoboda volby, slova, projevu, pohybu i výdělečné činnosti. Komunismus je o společenských normách, rozumné ekonomice, udržitelnosti a mezinárodních vztazích. Vzhledem k výrokům některých odpůrců je nanejvýš vhodné zmínit rozdíl mezi fašismem kupříkladu nacistů a samotnými ideály marxismu, které se staly základem budování socialistické soustavy. Politika válečného tažení Německa v minulém století byla založena na nenávisti vůči jiné rase a národnosti. Komunisté minulé éry zásadně stavěli třídu tzv. buržoazie proti pracujícímu lidu. Obojí je špatné. I takzvaný komunistický manifest ve smyslu násilné revoluce je třeba rezolutně odmítnout. Svět se však od jeho vzniku v 19.století dost zásadně změnil. Nelze stavět člověka proti člověku. Je spíše vhodné a nutné hledat styčné body a porozumění. Jestliže lidé pochopí základní stavební kameny komunismu a jeho nový směr, pak nic nebude bránit tomu, aby demokratickou cestou došlo k nastolení takových podmínek, aby nejen společnost, unie či civilizace sama ke komunismu dospěla. Jiná cesta v globálním měřítku stejně neexistuje. Chceme-li zajistit dostatek zdrojů a energie při zachování zdraví planety, vyřešit hlad, války a další katastrofy, nezbývá než dobrovolně ukončit sobecký styl života, politiky, ekonomiky a postoj plný lží. Ano, lží. Stejně jako bolševici lhali lidem v určitých oblastech, propaganda kapitalismu napáchala v populaci rovněž nemalé škody, a páchá je dodnes. Především v zájmu ochrany postavení nejbohatších a vlivných systém i prostřednictvím médií, vzdělávacího systému a dalších informačních kanálů sděluje světu, jak špatný je komunismus. Lži a polopravdy, výchova k individualismu. Takový je dnešní svět a pokud někdo hlasitě řekne dost, bývá umlčen – blokován. Demonstrace tisíců končí na štítech těžkooděnců a v proudu vodních děl. Tak nějak demokraticky. Člověk už musí otevřít oči. Vždyť idea požadující společné vlastnictví a odmítající třídní rozdíly je naší budoucností. Je ostudné, že stále dělíme lidi do kast a tříd. Vyzdvihujeme práva menšin a odlišných, ale práva těch, kteří i přes poctivou a tvrdou práci nemají šanci na slušný život, ta zůstávají kdesi v pozadí. Současný systém rozdíly mezi lidmi ještě prohlubuje. Rostou ceny služeb, zboží, energií, realit, ale i náklady na bydlení obecně, zdražují potraviny, zvyšují se daně. Dokonce se hovoří o placených úkonech v oblasti zdravotnictví. Přitom velké množství lidí už dnes nemá na zubaře, léky, pojištění a další nezbytné záležitosti. Chudoba vede mnohé k nákupu levného zboží nevalné kvality. Už hladoví senioři i děti. Celé rodiny upadají v insolvence, podléhají exekucím, a to jen proto, že se snižuje jejich reálný příjem. Stále si ještě občané neuvědomují závažnost situace. Krize nám podlamují kolena a viníka hledáme tam, kde není. Kapitalismus je nereformovatelný. Změna je nutná v nás samotných. Stačí přijmout pravdu. Přijmout fakt, že komunismus sám o sobě není žádné zlo, pokud si budoucí kolektivní správu demokratické společnosti nenecháme nikým pokřivit, zničit a vzít. Nejsou žádoucí společenské turbulence, násilné revoluce a otřesy. Dnes lidé žijí v klamné představě, že za ně kdosi vyřeší všechny trable světa. Ekologické programy, dobročinnost, líbivé projekty, investice z mnoha zdrojů do nápravy znesvářených regionů, to vše je úžasné, ale dlouhodobě neúčinné. Neustálý kolotoč nešťastných událostí zastavíme jen a pouze všeobecnou změnou politických, sociálních a ekonomických poměrů. K tomu potřebujeme jen čistou mysl a samozřejmě odvahu. Nebude to jednoduché, ale pojďme to zkusit. První cesta ke komunismu nedopadla dobře. Socialismus nezkrachoval. Kapitalismus sliboval víc, vše uzbrojil, zvítězil. Věřme, že jen dočasně. Globalizace ukazuje stále více, že vše nemůže ovládat pouze trh. Lidé nejsou stroje. Především se nesmí stát ani pouhým zdrojem zisku elity. Stačí zdravý rozum, cit, láska a stůl, ke kterému můžeme všichni usednout a domluvit se na optimalizaci všech věcí veřejných. Domluvit se na tom, jaký svět přenecháme našim dětem. Hledají se schůdná řešení, přitom už cesta existuje. Vykročme po ní společně. Cílem kolektivní správy demokratické společnosti je spravedlnost, humanita, svoboda, prosperita, demokratická společnost rovnoprávných občanů, kterým není lhostejná budoucnost lidstva.

Sdílení: