Za oponou

Jak pohodlné je být “pravičákem”. Jak pohodlné je volit střed a málo významné strany. Jak lehké je říci, volím demokratickou pravici, a netajit se tím. Hon na vše socialistické a averze vůči komunistům včetně štvavých kampaní a neustálé propagandě, která žaluje, kritizuje a často také lže, způsobuje, že se lidé bojí veřejně projevit svou vůli, názor a jiný pohled na svět. Ze strachu o práci a obav ze sociálního vyloučení. Je skutečně smutné, že některé instituce v demokratické a svobodné zemi, pořádají doslova mediální, vzdělávací i uměleckou štvanici na komunisty a voliče levicových stran v době, kdy jsou tyto politické organizace řádně registrovány a zařazeny do politické soutěže. Jak je vůbec možné, že se tak okatě a bezohledně likviduje politická opozice? Jak je možné odsuzovat jiné lidi pro jejich politický názor? Jak je možné, že i dětem je vykládána historie v učebnicích naprosto lživě a nepřesně či formou polopravd a neúplných informací? Je to přece jasné – kapitalismus se komunistů bojí. Nikoliv proto, jak se socialisté a bolševici s buržoasií vypořádali po válce, ale proto, že má komunistická myšlenka jistou budoucnost a pravdu! Ano budoucnost. Přichází doba supertechnologií a nových vědních oborů. Paradoxně se však svět stále potácí nad propastí globální války i chudoby. Jistou inspirací může být civilizace založená na zdrojích. Aby však lidstvo udělalo krok vpřed, musí být zcela změněny společenské vazby, přístup k majetku, efektivitě a hodnocení lidské práce. Je všeho člověk vůbec schopen? Samozřejmě. Jen musí prozřít a pochopit kolektivní principy. Jak by se vám líbil život v souladu s přírodou a únosnou energetickou náročností? Možné je vše – stačí chtít něco změnit. Stačí otevřít oči! Kapitalismus požírá sám sebe a východiskem pro světovou ekonomiku jsou pouze nové trhy, levná pracovní síla a zisk dalších zdrojů surovin. Systém má však problém – planeta není nafukovací a lidé nebudou donekonečna snášet útlak ne nepodobný středověkým praktikám. V současné době jsme svázáni byrokracií, nepřehlednými normami zákona, finanční závislostí, prostředím plném stresu, strachu a nemožností uniknout z kolotoče komerce a zmaru. Vše se samozřejmě podepisuje na našem zdraví. Občané nejen naší země naštěstí pomalu nahlížejí za oponu všeho dění a jsou schopni pochopit celý smysl počínání vlád. Jednoduchá rovnice stále platí. Čím větší je jmění bohatých, tím více slz padá do klína lidem bez prostředků. Smutné je, že hladoví i děti. Dokonce i v EU a USA. Řešení existuje. Komunismus je idea vytvoření beztřídní společnosti na základě kolektivní správy (nejen) výrobních prostředků. Je to snaha o sociálně spravedlivý řád v němž bude výroba probíhat plánovitě s cílem úsporně a čistě uspokojovat potřeby člověka a nikoliv s cílem vytvářet zisk jednotlivců. Jednou lidé pochopí, že potřeba nasycení a naplnění základních lidských potřeb je téma společenské a globální a jde o věc mnohem důležitější než nadměrný příjem jedince žijícího na úkor milionů lidí kdekoliv na Zemi. Je dokonce možné měřit i reálný základ v číslech. Čím víc miliard “plave” v systému osobních kont, investic a ničím nekrytých měn, tím více lidských osudů dál ničí jejich bezútěšný stav. KSDS nepotřebuje velké úsilí k prokázání pravdy. Stačí trpělivost a odvaha komunikovat s těmi, kteří chtějí pravdu potlačit a křivit! Nebylo by od věci vsunout rovnost i do ekonomiky a podstaty občanských práv. Pokud totiž kdokoliv stylem hromadění a manipulace majetkem ohrožuje kohokoliv jiného na planetě Zemi, může být na takové jednání pohlíženo jako na nepřípustné, obzvláště je-li zároveň prokázána souvislost mezi růstem majetku onoho jedince a úpadkem jiné bytosti, které se základních lidských potřeb nedostává. Nedávno zveřejnila média informace o tom, jak se čím dál více lidí vzdává svého snu o vlastním bydlení. Bohužel současný ekonomicko-politický režim nedává lidem mnoho možností. Situace je totiž taková, že hypotéky jsou pro stále větší počet lidí nedostupné, ceny nemovitostí rostou, ceny stavebního materiálu rovněž, pozemky dosahují ceny samotné stavby a pronajmout si byt už je také otázkou pořádného krajíce ze mzdy. Jak mají lidé žít? Kde je ono základní lidské právo o kterém hovoří listina OSN? Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt i zdraví a blahobyt jeho rodiny, počítajíc v to zejména výživu, šatstvo, byt a lékařskou péči. Tedy každý má právo na byt. Každý člověk a jeho rodina. Jenomže to právo je již pro spousty občanů nedosažitelné i když mají průměrné mzdy. Sociální dávky mohou pomoci, ale nebylo by lepší, kdyby stát místo dávek na bydlení investoval? Stát by měl stavět byty a vytvořit program jejich dlouhodobých pronájmů. Stálo by rovněž za úvahu přidělování státních a obecních pozemků zdarma zejména mladým rodinám, nebo dlouhodobý pronájem pozemků pro výstavbu rodinných domů s takovými podmínkami, které zabrání machinacím a překupnictví s nemovitostmi. Zkrátka je potřeba vytvořit takové podmínky, aby lidé mohli vůbec žít a zakládat rodiny. Jenomže to má v programu levicové spektrum. Nic takového se nebude a nemůže prezentovat v preferencích striktně tržního prostředí. To by bylo totiž asi příliš. Příliš komunistické! Je to tak. Jak pohodlné je být “pravičákem”. Jak pohodlné je volit střed a málo významné strany. Jak lehké je říci, volím demokratickou pravici a netajit se tím. Není dnes žádoucí říkat, že existuje i demokratická levice, a je to velká škoda! Je to škoda pro nás všechny.

Sdílení: